Rudolf Richard Hofmeister popsal atmosféru, kterou osobně prožíval, takto: „Jakmile došla 28. října 1918 do Rožmitálu ohromující zvěst o prohlášení samostatného státu, ustala všecka práce v továrně Ferrum i jinde. Zformoval se průvod, který v doprovodu hudby procházel před narychlo postavenou tribunou před radnicí a v čele průvodu se nesl transparent Spadla pouta staletého otroctví! Nechť žije volný národ v osvobozené vlasti a pořádek jeho nechť je vzorem světu!“
Text narychlo zformuloval právě Hofmeister, který si mezi cvokaři v továrně Ferrum odbýval jako padesátiletý odvedenec, dnes bychom řekli, náhradní vojenskou službu, aby nemusel na frontu. Lidé se veselili, hospody byl plné, kapely vyhrávaly a všude vládl jásot. Jen rožmitálský spisovatel šel do polí za město a přemýšlel – i když byl rovněž šťasten – zda novou éru zvládneme.
Jak napsal v knize Cesta člověka: „Zaduněl mi hrom výstrahy, připomenutí, že od této veliké historické chvíle, kdy jsme zase vzali vládu věcí svých do svých rukou, padá na nás také i odpovědnost za to, jakými cestami budeme kráčet, jak si svůj stát vybudujeme a jak ho budeme řídit i spravovat, upevňovat a bránit!“
Spisovatel ve své pracovně