Josef Vencl pracoval za nuznou mzdu jako střihač u jedné losangelské rukavičkářské firmy, dcera byla po celou dobu krize nezaměstnaná a práci si sehnala jen na pár měsíců jako členka volebního štábu při prezidentských volbách.
V jednom dopise třeba líčil Hofmeisterovi úpadek rukavičkářského řemesla za krize: „Rukavice se prodávají v obchodech za úžasně nízkou cenu a americké výrobě je úžasně těžko konkurovati s Evropou. Rozvinula se proto výroba látkových rukavic sekaných na stroji a kožených sekaných na špalku, které mají nahradit jemné rukavice dražší výroby řádných rukavičkářů. Solidní výroba veškerého druhu zboží upadá a vyrábí se brak, jen když je to levné. Spousta maloživnostníků upadá a ulice straší prázdné krámy.“
Hofmeister byl o vývoji v rukavičkářském odvětví v Americe tedy dobře informován, ale jeho přítel mu především pravidelně zasílal renomovaný populárně-naučný měsíčník National Geographic Magazine a navíc mu články, které by mohl použít jako inspiraci pro svá díla, obsáhle překládal do češtiny.
Seznamoval rožmitálského spisovatele i s dalšími celosvětovými zajímavostmi publikovanými v americkém tisku včetně archeologických nálezů, vědeckých objevů ale například i s pobytem Alberta Einsteina v Americe, kam se uchýlil před nacisty. Vencl některé články doprovodil vlastními kresbami nebo fotografiemi z novin.
Škoda, že nejsou známy dopisy, kterými Hofmeister odpovídal do Ameriky. Informace od Vencla byly pro něj jistě užitečné a možná je využil ve své poslední dvoudílné knize Věčné návraty, která vyšla až po jeho smrti v roce 1935.
