Budoucímu spisovateli nebylo ani čtrnáct roků, když otec rozhodl, že se vyučí rukavičkářem a poslal ho z Rožmitálu do světa, neboť v podbrdském městě to bylo řemeslo neznámé. Tatík sám měl sice k rukavičkářství docela blízko, ale jen tím, že byl jirchářem čili vydělával kůže právě pro rukavičkáře.
Po několika zdrcujících měsících učení v sudetském Marienbadu, kde němečtí učni dělali mladému Hofmeisterovi jen to nejhorší, jej otec dal do učení do Prahy.
25. listopadu 1882 jeli spolu bryčkou do Březnice (lokálka z Březnice do Rožmitálu byla postavena až o sedmnáct let později) a odtud vlakem na Smíchov, kde končily koleje.
Rudolfovi se zatajil dech tou nádherou, když poprvé spatřil z Palackého mostu večerní Prahu, Hradčany a mosty s jejich lampami. Doma v Rožmitále Prahu neviděl ani na obrázku, jen o ní snil.
Věděl, že učedník je mučedník, že bude pouhým nevolníkem, ale umínil si, že bude všechno trpělivě snášet a tři roky tady vydrží. Mistr se jmenoval František Hanek a krám měl na Královské třídě 30 v Karlíně před viaduktem.
Když nastoupil do učení, byl překvapen, že i když byla neděle, v dílně se dopoledne pracovalo. Po neděli byl totiž vždy modrý pondělek, kdy se spíš nedělalo, než dělalo, povídalo se a léčila se třeba kocovina z nedělního večera.
Rudolf se nejen učil střihačem rukavic, ale nosil mistrovi z domova obědy, hlídal jeho děti, vyprávěl jim pohádky a s mistrem musel hrát večer karty, ač je nikdy neuměl. Domů ho nepustil ani na vánoce.
Po třech letech se stal dělníkem a v Praze zůstal u několika rukavičkářských firem až do října 1896, kdy se na stále častější naléhání matky, která už byla čtyři roky vdovou, vrátil do Rožmitálu a založil si zde živnost.
Královská třída, nyní Sokolovská ulice v Karlíně na přelomu 19. a 20. století
Dům č. p. 30, kde míval František Hanek krám a dílny a kde se R. R. Hofmeister vyučil. Dnes je v něm penzion a čínská restaurace