Málokdo asi ví, že rožmitálský spisovatel Rudolf Richard Hofmeister, od jehož narození 17. května uplyne 155 let, v mládí koketoval s revolučním hnutím.
V rukavičkářské dílně v Praze, kde byl zaměstnán jako střihač, se denně horlivě debatovalo o politice, při práci se zpívaly národní písně a vůbec smýšlení rukavičkářských dělníků bylo většinou vlastenecké. To se Hofmeisterovi líbilo. Po práci pročítal Národní listy, které si dělníci předpláceli a jejich dělnický spolek nazvaný Rukavičkářská beseda si zval k přednáškám svobodomyslné novináře.
Několik dní před prvním 1. májem v roce 1890 požádal redaktor sociálně demokratického čtrnáctideníku Heslo dvaadvacetiletého Hofmeistera, aby mu přes noc napsal údernou báseň na oslavu nového dělnického svátku. Ráno byl Hofmeister s básní o osmi slokách, kterou nazval V den 1. května, hotov.
Stůj, proletáři, viz to slunce zlaté,
jež plyne azurem ve nachu zdobě,
tvář zjasni, povznes zraky vzňaté –
to slunce, slyš! to vychází dnes tobě!
Už první sloka dává najevo Hofmeisterovo sociální cítění, které vyplývalo nejen z poměrů, z jakých v Rožmitále vzešel, ale také z jeho dosavadní životní dráhy dělníka.
Do Hesla poté poslal ještě pár příspěvků, ale jakmile část sociálních demokratů začala koketovat s Marxovou teorií třídní nenávisti, spolupráci s tímto politickým časopisem skončil.
Hofmeister nechtěl revoluci, ale evoluci.
Navíc v té době jej rozladila nabídka Aloise Habra, sociálně demokratického agitátora a pozdějšího člena dělnické Omladiny, s nímž před pár lety chvíli pracoval. Přemlouval jej, aby nechal práce jako on a přidal se ke straně, že se bude mít mnohem lépe a bez dřiny v závodě.
Pracoval by jako agitátor, řečník a redaktor pro stranu, která ho prý bude platit lépe než rukavičkářská továrna. Hofmeistera však nezlákal. Ten pocítil, jak napsal později, „nepřekonatelný odpor k tomu, aby se měl dobře z příspěvků placených chudými dělníky“.
Čtrnáctideník Heslo s Hofmeisterovou básní na titulní straně