Vnučka Rudolfa Richarda Hofmeistera paní Lenka Menzlová nám poskytla krátkou vzpomínku na spisovatele, kterou po sobě zanechala její maminka Helena Lyerová. Paní Helena byla jedním z dvojčátek, která se Hofmeisterovým narodila v roce 1906. (Viz https://www.rrhofmeister.cz/o-nem/rodokmen/). Spisovatelova vnučka, s jejímž svolením vyprávění publikujeme, sama v úvodu píše:
„Postavu R.R. Hofmeistera jsem vnímala více z té rodinné podoby, ale i ta mi připadala a připadá velmi výjimečná. Z pohledu dnešní doby je až neuvěřitelné, jak při všech životních a finančních starostech mohl navodit doma tak dobrou – dnes by se řeklo pozitivní – atmosféru. Jak mi maminka říkala, měl její otec doma vždycky dobrou náladu a to se přenášelo do celého rodinného života.“
Zvláště matka vzpomínala na neděle z doby svého dětství:
„V neděli otec nepsal. Už ráno bylo u nás jiné, slavnostnější než jindy. Maminka měla vždy všude plno květin a otevřela-li okna dokořán, slunce rozsvítilo jejich barvy tak, že byl celý byt radostně zbarvený. A když přišel otec ze svého pokoje, bylo už prostřeno k snídani a my připraveny do kostela. Nechodili jsme do města, ale známou lipovou alejí do Starého Rožmitálu. Jenom my děti s maminkou jsme šly na mši. Otec na nás čekával na cestičce, která se táhla uprostřed luk za kostelem. Nevím, jak to tak mohlo být, že nám to připadalo ještě krásnější a velebnější a že jsme tím neztrácely důvěru v chrámové náboženství. Ale bylo to tak samozřejmé, a když jsme vycházely s maminkou z kostela, otec nám šel již naproti pěšinou uprostřed rozkvetlé louky. A byl tak mírný a laskavý a dobrý, jako by přicházel od svatého přijímání.
Potom jsme zacházeli společně na hřbitov, k obvyklé nedělní návštěvě otcových rodičů. A pak zase známou cestou kolem Podzámeckého rybníka domů, kde nás čekal celý sváteční den s nedělním obědem a se vším, co nám dal, když jej otec věnoval jenom nám.“
Je to matčina vzpomínka z raného dětství. V pozdějších letech, v dospělosti, ovšem všechny „děti“ spoluprožívaly osudy otcova profesního života. K tomu mám jinou vzpomínku mé maminky:
„Vzpomínám na mé poslední prázdniny. Tehdy otec horečně dokončoval svůj poslední román ze staré Byzance Od pluhu k trůnu. Byla jsem ráda, že mohu být při tom nějak zúčastněna. Dostávala jsem ke korekci hustě popsané stránky, které mne svým dějem strhovaly tak, že jsem na svůj úkol často zapomínala.“
Později rukopis tohoto posledního díla sourozenci přepsali na stroji, ale až nedávno jsme se k jedné kopii dostali. Můj bratranec Rudolf Hofmeister pak předal román do Památníku národního písemnictví.
R. R. Hofmeister s manželkou Marií těsně po roce 1900 ve starorožmitálské aleji podél Podzámeckého rybníku