Z rodného domu (o němž jsme psali hned v prvním díle seriálu) to měl malý Hofmeister k Jalovému potoku, později nazývanému Rožmitálské Benátky, jen pár kroků. Vždyť jejich dům byl na jakémsi ostrově, z jedné strany hluboký potok a z druhé menší náhon k mlýnu.
V dětství měl zájmy jako každý jiný kluk – mazal se v blátě, vybíral z potoka kamínky, chytal bělice, na březích budoval skrýše a chodil rozjímat ke splavu. Když tekla větší voda a tvořily se peřeje, dovedl Roušek, jak Rudolfovi doma říkali, u potoka sedět celé hodiny, než ho maminka začala shánět.
Roušek rád balancoval ve výškách. Lezl na stromy i na střechy sousedů. Doma na půdě vylámal několik tašek a otvorem prolezl na střechu, kde si sedl rozkročmo na hřeben jako na koně a volal dolů na děti. Chodil po úzkém zábradlí nad Jalovým potokem, až se náhodným kolemjdoucím tajil dech.
Jednou se téměř utopil v rybníku Kuchyňka, když se klouzal po slabém ledu. Sám se ale zemdlený dokázal vydrápat na led. Po druhé mu šlo – rovněž v zimě - o život, když ho málem přimáčkly rozjeté a kmeny naložené velké sáně na mostku přes Jalový potok.
Rošťačil jako ostatní děti. A dovedl se i vzepřít, když cítil nespravedlnost. Když mu dal soused bez důvodu pohlavek, vzal Rudolf dřevěné víko od bedýnky, vylezl sousedovi na komín a víkem jej přikryl. To bylo kouře a láteření.
Rožmitálské Benátky na pohlednici z 30. let minulého století