Do továrny Ferrum ve spodní části rožmitálského náměstí to měl R. R. Hofmeister ze svého domu pár stovek metrů. Ne že by toužil vyměnit rukavičkářské řemeslo za černou práci ve výrobě litinových odlitků, ale válka ho k tomu donutila.
Rakousko-uherské mocnářství potřebovalo stále víc potravy pro děla, a tak do armády rukovali muži až do 50 let. V roce 1915 se ještě tehdy už sedmačtyřicetiletý Hofmeister odvodu díky vymyšlené srdeční vadě vyhnul, o rok později už ale tušil, že by to nemuselo vyjít. A od manželky a čtyř dětí se mu do války pochopitelně nechtělo.
Přemluvil vedení továrny Ferrum, aby zavedlo ruční výrobu cvočků do vojenských bagančat, jejichž produkce byla zařazena do průmyslu pro válečné účely, a cvokaři tím pádem byli osvobozeni od vojenské služby.
V únoru 1916 Hofmeister nastoupil jako výpomocná síla, přijímal od dělníků vyrobené cvočky, počítal mzdy a různé srážky za drát, opravy nářadí atd. Také vedl účty faktorů, kteří své dílny a zaměstnance dali do služeb rožmitálské fabriky*).
Domů se vracel unavený, přesto po večerech psal, zatím do šuplíku, povídky z pravěku, které ho po válce tak proslavily. Za práci v továrně dostával 70 korun měsíčně, což nebyla ani mzda nádeníka. Ale musel mlčet, hlavní přece bylo vyhnout se frontě! Rukama mu prošly miliony cvočků, které odesílal do Brna a Vídně do obuvnických závodů.
Ve Ferrum pracoval tři roky až do prosince 1918. Po válce se ke svému rukavičkářskému řemeslu, jemuž se vyučil, už nevrátil. Nebyl odbyt, obchodní vztahy byly novým uspořádáním Evropy zpřetrhány. Učinil tedy riskantní krok, stal se spisovatelem na plný úvazek.
*) V rožmitálském údolí byly desítky domácích cvokařských dílen – veřtatů, v nichž za války pracovalo pro vojenský erár na devět set cvokařů. O cvokařství vyšla zajímavá kniha Cvokaři – O zaniklém řemesle z rožmitálského údolí – viz https://www.staryrozmital.cz/nabidka-knih/cvokari/
Osazenstvo továrny Ferrum v roce 1916. Hofmeister v horní řadě sedících vlevo od tabule s holou hlavou. Repro z knihy Strojírny Rožmitál 1913 - 2013
V objektech továrny nyní sídlí Podbrdské muzeum