Starobylá alej spojující město Rožmitál se Starým Rožmitálem bývala svědkem nesčetných procházek i rázného vykračování rožmitálského literáta. Už v dětství ho tudy vodil jeho děda, když s ním v neděli dopoledne chodíval do starorožmitálského farního kostela na mši, tudy spěchával sám jako školák na faru, aby si od faráře vypůjčil knihu z jeho bohaté knihovny. A nakonec – už jako uznávaný spisovatel - po aleji vykračoval a spřádal děje svých prehistorických románů. A když si chtěl odpočinout, posadil se na lavici u hraniční staleté lípy.
Kdykoliv šel z města do Starého Rožmitálu či naopak, chodíval většinou právě po aleji. Vždyť z jeho domu na břehu Podzámeckého rybníka v Komenského (dnes Hofmeisterovy) ulice to byla nejkratší cesta. Rybovou ulicí téměř nikdy nešel, byla plná prachu či bláta a navíc po ní jezdily koňské povozy svážející dřevo na nádraží a později i první automobily. Zato v aleji byl klid, bylo možné poslouchat ptáky a pozorovat labutě a kachny na rybníce.
O stromořadí Hofmeister několikrát psal ve svých knihách. V Cestě člověka věnuje aleji celou kapitolu, která začíná vyznáním:
Stinná ty aleji rožmitálská, bílé obláčky plují nad tebou a čerstvý větřík si hraje v korunách tvých olší a lip jako milenec se kšticí své dívky, hladina velkého rybníka vedle tebe se čeří a vzdouvá se a láme déšť paprsků na oslňující světelnou tříšť, a v dálkách kolem dokola se modrají vysoké horské hvozdy jako podivuhodné hlediště velkolepého přírodního amfiteatru.“
V současné době je v aleji téměř stovka sto šedesát let starých stromů a třicítka před několika lety nově vysázených stromků. V letošním roce byla Alej Johanky z Rožmitálu, jak se dnes stromořadí jmenuje, nominována do celostátní ankety o Alej roku 2018, kterou pořádá sdružení Arnika. Poslat svůj hlas můžete i vy na https://www.alejroku.cz/2018/alej-johanky-z-rozmitalu až do 4. ledna 2019.
R. R. Hofmeister s manželkou na procházce v aleji
Dnes je Alej Johanky z Rožmitálu oblíbeným korzem